Rosénka a CM Stanislava Gabriela

Dále cituji už přesně: "Muzika ctí odkaz předešlých generací lidových muzikantů a snaží se o svůj vlastní muzikantský přínos formou aranžérských úprav či dokonce skládáním vlastních písní." Oboje dělá vynikajícím způsobem, přidává svoje mládí a zápal, přesněji podpal v provedení, které je strhující a věrné. Při zpěvu a hře je na ni potěšující pohled. Dívčí sólistka se brzy stane dědičkou pojmu uherskobrodských zpěvaček. Má na něj v barvě hlasu a podání, na technice zjevně pracuje, aniž ztrácí regionální kolorit. Navíc je na ni velice příjemné podívání. Kromě samozřejmého zakotvení muziky v domácím regionu jsem se potěšila "Písněmi z Balkánu". Primáš se nenechal zvábit příležitostí k blýskavé technice, která se projevuje až do zběsilosti někdy i u renomovaných kapel, zato vystihl taneční i písňový rytmus a tempa balkánského repertoáru. Souznícím partnerem mu byl klarinetista.

Pražská "Rosénka", velká i malá, mezi něž bych vklínila viditelně i slyšitelně střední věkovou kategorii, je tradičně skvělá a precizní. Obě choreografky zjevně pracují v duchovním tandemu, nemají nouzi o nápady a humor je provází na každém kroku. Ve všech složkách respektují věk interpretů, včetně mezidobí 15 let, kdy se z dětí stává chasa. Radostí je velká "Rosénka", kde poznáváme dospělé tváře včerejších nováčků. Blahopřeji i Krejčovým. Malá muzika má ještě před sebou kus cesty, včetně samostatného zpěvu, ale pod nohy hraje dobře, sama tanečně cítí.