Historie obce Stavenice

Na první pohled se zdá, že místní jméno Stavenice (jednotné číslo) je jednoznačně odvozeno od stavení či stavění, ale ve skutečnosti se názory odborníků na původ tohoto názvu značně liší; někteří jej spojují s adjektivem jistebná, tj. řeka tekoucí mezi či pod mostními oblouky a pilíři (jistbami), jiní s osobním jménem Staven či Steven, zatímco německý název Steinmetz připomíná spíše kámen nebo kameníka. V roce 1976 byla sice Stavenice připojena k Úsovu, ale v roce 1992 se opět osamostatnila. Pečetním symbolem této obce bylo kolmo postavené krojidlo a radlice. Stavenice je poměrně malá vesnice v rovině (střední nadmořská výška 255 m) u silnice z Mohelnice do Úsova, východně od toku řeky Moravy. Katastr s rozlohou 769 hektarů (v roce 1991 jen 650 hektarů) se táhne od vesnice k jihu a zasahuje poměrně hluboko do lesního komplexu Doubrava, kde pak jeho východní a jižní okraj tvoří zároveň hranici s okresem Olomouc.

Počet obyvatel této vesničky se po roce 1850 pohyboval stále kolem 250, nejvíce to bylo v roce 1900, kdy tu žilo 285 osob ve 42 domech. Stavenice byla známá tím, že tudy procházel mezi německými městy Mohelnicí a Úsovem tzv. národnostní most, který spojoval severomoravský český ostrov na Zábřežsku a Šumpersku s českým osídlením na Hané. Proto se také v této jinak čistě české vsi nakonec přece jen objevila i německá menšina (v roce 1930 to bylo 17 Němců). Při sčítání v roce 1950 bylo ve Stavenici 192 obyvatel a 49 domů, v roce 1991 již jen 131 osob a 42 domů.

Stavenice je sice v písemných historických pramenech uváděna k roku 1273, ale okolí bylo osídleno již mnohem a mnohem dříve, jak o tom svědčí archeologické nálezy lužické kultury a prokázané hradiště z doby slovanské. První písemná zmínka sice spojuje Stavenici s biskupskou Mohelnicí, ale v polovině 14. století náležela již k panství Úsov, u něhož pak zůstala až do roku 1848. Výnosy z této vsi patřily po roce 1519 úsovskému špitálu.

Podle lánového rejstříku z roku 1677 bylo ve Stavenici po třicetileté válce 13 usedlých. Část usedlíků tehdy nesla německá jména, ale v následujícím století se zde opět setkáváme s českými osobními jmény. Roku 1834 bylo v této vsi celkem 36 domů a 189 obyvatel.

Stavenice byla a zůstala zemědělskou lokalitou i po roce 1848, kdy byla začleněna do soudního okresu Mohelnice v politickém okrese Zábřeh. V roce 1911 byla v místě zřízena jednotřídní obecná škola. Po první světové válce měli ve Stavenici hlavní slovo agrárníci, v říjnu 1938 se obec rázem ocitla na hranici mezi Sudetami a zbývajícím územím Československa. V poslední den války, 8. května 1945, byla u Stavenice zavražděna příslušníky SS skupina občanů, kteří se zúčastnili místního povstání v Leštině.

Na zemědělském charakteru vsi se nic nezměnilo ani po roce 1945. Založení JZD zde bylo prosazeno až v roce 1957, ale již o tři roky později se toto družstvo spojilo s JZD v Úsově a s ním se dostalo do velkého agrokomplexu Úsovsko se sídlem v Klopině. Škola byla zrušena a po uzavření hostince zůstal v místě (roku 1990) jen obchod se smíšeným zbožím.

Les Doubrava na katastru Stavenice s nejvyššími kopci či vyvýšeninami Je-lením vrchem (344 m) a Bradlecem (342 m, nesprávně Velký Brabec i Vrabec) patří do nově vyhlášené Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, která se táhne na jih až k Olomouci. Na západním svahu Bradlece byla objevena skupina mohyl lužické kultury z doby bronzové a nad řekou Moravou zase slovanské hradisko s částečně dochovanými valy z mladší doby hradištní. Přímo ve vsi je chráněn empírový kamenný kříž s korpusem Krista z roku 1816 a u silnice do Úsova boží muka z druhé poloviny 18. století.