Historie Poutního místa

17. století

Během 30-ti leté války (1618- 1648), vypukl v roce 1633 v Králíkách mor a zanechal po sobě hodně obětí. Začaly se konat procesí na tehdejší Lysou horu, 760 m n. m., aby se lidé ubránili před rozšířením. Převážně byly procesí vedeny dětmi, kteří se modlily a zpívali Mariánské písně. Mezi nimi se nacházel i jako malý Tobias Johannes Becker (1646-1710), který si vzal předsevzetí, že jako dospělý zde postaví kostel.

Navštěvoval Gymnázium v Klodzku, studoval v Praze a stal se knězem. Později se stal i členem opatství v kapituli sv. Víta v Praze. V roce 1680 se vyskytl opět mor a procesí se stávala častější a získávala i na své mohutnosti..

Až v roce 1691 farář Christoph Schliemann z Králík vybízel ve svém kázáním obyvatelstvo znovu k procesí na poutní místo a také v něm dozrálo rozhodnutí, vybudovat na hoře kapli k poctě Panny Marii.

V roce 1694 odcestoval farář Schliemann a starosta Neumann do Prahy, kde sdělili pánům dómu jejich plán. V Tobiasovi J. Beckerovi našli nadšeného příznivce, který se však rozhodl, vzíti záležitost do svých rukou. Becker požádal kompetentního biskupa o povolení a spolu s ostatními přáteli v roce 1696 započal stavbu kostela k poctě Nanebevzetí Panny Marie a k tomu patřící stavbu Křížové cesty k Lysé hoře. Stavba trvala pouze 4 roky.

18. století

21. srpna 1700 byl Milostný obraz Panny Marie (je kopií obrazu Santa Maria Maggiore v Římě) oslavně přijat kostelem a tento srdečný kousek se stal součástí tohoto Poutního místa. V tentýž den došlo i k vysvěcení kostela a to k poctě Nanebevzetí Panny Marie (hlavní svátek se i v současnosti koná 15.srpna v neděli před a v neděli po tomto datu). Podle přání zakladatele T. J. Beckera dostala Lysá hora název "Hora Matky Boží".

V roce 1701 se stal T. J Becker biskupem v Hradci Králové. Ve stejném roce položil i základní kámen stavby kláštera, který navazuje na poutní kostel. V roce 1710 byla už stavba hotová. K duchovnímu vedení tohoto místa objednal Biskup Becker řád Servitů, což jsou služebníci Panny Marie.

V roce 1706 vzniklo 8 kaplí podél aleje, které vedou z Králík až k hlavnímu vchodu kláštera. V roce 1710 byla v klášterním dvoře postavěna kaple "Svaté schody". Od založení poutního místa sem přichází mnoho poutníků a ctitelů Matky Boží, kteří zde hledali místo pro "hříšníky" a nazývali jí "Dobrosrdečná matka". Na přímluvu Panny Marie se vymýšlelo mnoho motliteb.

19. století

V roce 1846, v noci ze 7 na 8. srpna kostel vyhořel po zásahu bleskem.

Jediné co z vnitřní výzdoby zbylo byla Křížová cesta, která je v péči Státního úřadu pro památky. Zachráněn byl i Milostný obraz, který se nachází na vyšším oltáři. Už rok po požáru byl kostel opraven, ale až na konci 19. století byl vyzdoben. Tenkrát (v roce 1883) byli Serviti z řádu Redemptoristů rozpuštěni. Pro doprovod poutníku byl zřízen v roce 1901 naproti kostelu Poutní dům.

od 20. století po současnost

Hora Matky Boží leží na jazykové hranici, tak zde páteři a bratři byli převážně německého občanství.

Po roce 1945 byli německý řád Redemptoristů vyhnán a od českých spolubratrů rozpuštěn. Na rozkaz komunistické vlády byli příslušníci všech řádů a kongregací v celé ČSR, v noci z 13 na 14. dubna 1950 z jejich kostelů převezeni do tzv. zadržovacích míst. Byly to převážně staré kláštery a i Klášter na Hoře Matky Boží se stal jedním z nich, jednodušeji řečeno - koncentračním místem pro duchovní.

Žili zde pod vedením státních komisařů a museli těžce pracovat v lese, na polích či s dobytkem, což patřilo státu. Byli ubytováni v klášteře a v naproti ležícím Poutním domě. Zde i pracovali v těžkých podmínkách do roku 1960, někteří z nich byli až v roce 1965 propuštěni. Někteří z propuštěných farářů a řádových lidí museli pracovat ve fabrikách.

Klášterní budova byla převzata Českou katolickou charitou, která byla pod Státním vedením.

V roce 1960 byli sestry Neposkvrněné Panny Marie a františkánky zde ubytovány. Také ony byly jako ostatní sestry v roce 1950 z jejich klášterů vyhnány a museli pracovat ve fabrikách nebo na státních pozemcích pod dohledem. Později převezli staré a nemocné sestry do Jiřetína a Broumova, mladší sestry do domova důchodců v Moravské Třebové, kde pracovali jako zdravotní sestry.

V roce 1960 charita přeložila všechny sestry nemocné a v důchodovém věku z Jiřetína, Broumova a M. Třebové do vilného Kláštera na Hoře Matky Boží. Zde žili pod izolovaným dohledem a nemohli se stýkat s mládeží či dětmi.

Klášter i kostel byli v hrozném stavu a zatěžovalo to i kněze, kteří na to neměli prostředky, ale trochu si pomohli s vykopáním cenných soch od žáků Matyáše Brauna. Sochy se nacházeli v kaplích podél aleje, ale po roce 1950 byli silně zničeny, tak byli převzaty do klášterního interiéru.

V roce 1968 se kostel stal přístupným. Sestry z větší části důchodkyně, daly kostel do pořádku a v roce 1970 započaly renovační práce po etapách. Náklady byly hrazeny ze sbírek věřících, z darů sester a z příspěvků poutníků. Na příkaz úřadu pro památky byli fasády nahozeny z nekvalitního materiálu, což se projevilo při zvětrávání až k úplnému zničení fasády. V roce 1982-1984 musel být kostel nově nahozen.

V letech 1981-1983 byl restaurován velký barokní vstup před hlavním vchodem. I tyto práce byly převážně hrazeny sestrami, které očisťovali kameny a pomáhali pomocníkům při restaurování.

V roce 1986-1988 byli některé vedlejší oltáře pozlaceny. Na hlavním oltáři byly provedeny mnohé pozlacující práce.

V roce 1984 se nechaly odlít dva zvony z Brodku u Přerova a v roce 1985 byli i posvěceny nové varhany, které vyrobila firma Kubát a Žloutek ze Zásady.

Za Státní kulturní památku byl v roce 1972 vyhlášen celý areál a začalo sem přicházet stále víc a víc návštěvníků, kteří toto místo objevují. Dříve to byli spíše Němci, neboť po roce 1950 bylo toto místo uzavřeno.

Po listopadu 1989 sem přichází i mnoho cizinců, Sudetských Němců a ze Slezska z hrabství Glatz, kteří zde dříve žili.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.kraliky.cz/index.php