HARANT z POLŽIC a BEZDRUŽIC Kryštof
HARANT z POLŽIC a BEZDRUŽIC Kryštof (* 1564 hrad Klenová u Klatov, + 21. 6. 1621 Praha) - český šlechtic, cestovatel, učenec, hudebník a spisovatel
Kryštof Harant pocházel ze starobylého rodu české nižší šlechty. Ve dvanácti letech byl přijat jako páže ke dvoru arciknížete Ferdinanda Tyrolského (bratr císaře Maxmiliána II.) v Innsbrucku. Zde se dostalo nadanému, zvídavému a ctižádostivému chlapci důkladného a všestranného vzdělání (mj. ovládal sedm jazyků). S arciknížecím dvorem se také zúčastnil řady cest po Německu a Itálii.
Když se v roce 1584 vrátil zpátky do Čech, marně se snažil proniknout k císařskému dvoru. V roce 1593 vstoupil do armády a pět let bojoval v Uhrách proti Turkům. V roce 1598 se vydal se svým švagrem a přítelem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Palestiny a Egypta. Tuto cestu popsal později v knize Cesta z království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, která vyšla tiskem v roce 1608. Odrazila se v ní jeho sečtělost, široké znalosti dějepisné, zeměpisné i přírodopisné. Projevil se také jako zručný kreslíř, neboť si sám knihu ilustroval. Někdy kolem roku 1600 se v Plzni seznámil s císařem Rudolfem II. a byl přijat do dvorských služeb. U dvora se stal "milým a často vyhledávaným společníkem", neboť byl nejen vzdělaný, zcestovalý, ale i vybraných mravů a zdatný sportovec a lovec. Skládal také latinské verše, kreslil a byl výtečný hudebník. Na Rudolfovo doporučení byl povýšen do panského stavu.
Do politického života nijak výrazně nezasahoval. Rád prodléval na svém hradě Pecka, kde se věnoval hospodaření a uměleckým zálibám, zejména komponování (jeho pětihlasá mše a moteta se hrají dodnes) a kde měl i svou proslulou zámeckou kapelu.
Asi na počátku stavovského povstání v roce 1618 přestoupil k utrakvistům a účastnil se povstání, k jeho vůdcům však rozhodně nepatřil. Za Fridricha Falckého byl presidentem české komory. V létě 1619 stanul jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády před Vídní a dal z deseti děl ostřelovat (bez valného úspěchu) okna císařského hradu. Byla to troufalost, kterou mu císař Ferdinand II. neodpustil. Po bělohorské porážce se uchýlil na hrad Pecka, kde ho zatkl Albrecht z Valdštejna. Spolu s dalšími účastníky povstání skončil svůj život na staroměstském popravišti.
Kryštof Harant pocházel ze starobylého rodu české nižší šlechty. Ve dvanácti letech byl přijat jako páže ke dvoru arciknížete Ferdinanda Tyrolského (bratr císaře Maxmiliána II.) v Innsbrucku. Zde se dostalo nadanému, zvídavému a ctižádostivému chlapci důkladného a všestranného vzdělání (mj. ovládal sedm jazyků). S arciknížecím dvorem se také zúčastnil řady cest po Německu a Itálii.
Když se v roce 1584 vrátil zpátky do Čech, marně se snažil proniknout k císařskému dvoru. V roce 1593 vstoupil do armády a pět let bojoval v Uhrách proti Turkům. V roce 1598 se vydal se svým švagrem a přítelem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Palestiny a Egypta. Tuto cestu popsal později v knize Cesta z království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, která vyšla tiskem v roce 1608. Odrazila se v ní jeho sečtělost, široké znalosti dějepisné, zeměpisné i přírodopisné. Projevil se také jako zručný kreslíř, neboť si sám knihu ilustroval. Někdy kolem roku 1600 se v Plzni seznámil s císařem Rudolfem II. a byl přijat do dvorských služeb. U dvora se stal "milým a často vyhledávaným společníkem", neboť byl nejen vzdělaný, zcestovalý, ale i vybraných mravů a zdatný sportovec a lovec. Skládal také latinské verše, kreslil a byl výtečný hudebník. Na Rudolfovo doporučení byl povýšen do panského stavu.
Do politického života nijak výrazně nezasahoval. Rád prodléval na svém hradě Pecka, kde se věnoval hospodaření a uměleckým zálibám, zejména komponování (jeho pětihlasá mše a moteta se hrají dodnes) a kde měl i svou proslulou zámeckou kapelu.
Asi na počátku stavovského povstání v roce 1618 přestoupil k utrakvistům a účastnil se povstání, k jeho vůdcům však rozhodně nepatřil. Za Fridricha Falckého byl presidentem české komory. V létě 1619 stanul jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády před Vídní a dal z deseti děl ostřelovat (bez valného úspěchu) okna císařského hradu. Byla to troufalost, kterou mu císař Ferdinand II. neodpustil. Po bělohorské porážce se uchýlil na hrad Pecka, kde ho zatkl Albrecht z Valdštejna. Spolu s dalšími účastníky povstání skončil svůj život na staroměstském popravišti.
UMÍSTĚNÍ
- Území obce: Klenová
- Správní obvod 2: Klatovy
- Správní obvod 3: Klatovy
- Území NUTS 4: Okres Klatovy
- Území NUTS 3: Plzeňský kraj
- Území NUTS 2: Jihozápad
- Turistická oblast: 06 Šumava - východ
- Turistický region: Šumava
DALŠÍ INFORMACE: http://www.libri.cz/databaze/kdo18/main.php
Typ záznamu: Osobnost
AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 18.11.2004 v 15:02 hodin